Často kladené otázky
Otázky o eko-produktech
Co to je E.E.L. nebo „ekoznačka“?
Zkratka E.E.L. znamená European Ecolabel Lubricants – maziva s evropskou ekoznačkou. Tato maziva nesoucí ekoznačku splňují požadavky na užitkové vlastnosti a mají nízkou toxicitu, výtečnou biologickou odbouratelnost současně s nízkým potenciálem pro bioakumulaci. Přitom obsahují určitý podíl obnovitelných zdrojů. Důležitou vlastností maziv s evropskou ekoznačkou je právě....
Biologická odbouratelnost – co to je?
Biologická odbouratelnost (biodegrabilita) je schopnost nějaké látky, například maziva, podléhat rozkladu různými organismy, např. baktériemi, žijícími v půdách a povrchových vodách v případě, že dojde k jejímu úniku do půdy či vody. Je však pravda, že téměř každá látka je do určité míry biologicky odbouratelná. „Zelený“ produkt musí být tudíž ...
snadno biologicky odbouratelný
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vypracovala zkušební směrnice pro stanovení biologické odbouratelnosti, dokument OECD 301. Látka, která je „snadno“ biologicky odbouratelná, úspěšně splňuje kvalifikační zkoušku OECD, v které se prokazuje, že se látka působením určitých mikroorganismů v období 28 dnů rozloží z více, než 60 %.
Co to jsou zkoušky CEC?
Jinou, již dosti zastaralou metodou je zkouška zvaná “CEC”, zavedená před mnoha lety Koordinační evropská rada. Látka poskytne vwe zkouškách OECD a CEC různé skupiny výsledků. Prakticky však platí, že 60 % biologická odbouratelnost, dosažená ve zkoušce OECD, odpovídá asi 90 % odbouratelnosti ve zkoušce podle CEC.
Jaký je rozdíl mezi snadnou, rychlou a inherentní biologickou odbouratelností?
To, že je látka “snadno“ biologicky odbouratelná, prodejci výrobků, které ve skutečnosti snadno odbouratelné (podle OECD) vůbec nejsou, často pletou s tím, že je buď „inherentně“ biologicky odbouratelná , nebo „rychle“ biologicky. Látka která je inherentně (vnitřně, svými vlastnostmi) biologicky odbouratelná, se nemusí odbourávat tak snadno, jak se lidem tvrdí, tj. neodbourá se v¨za 28 dnů z 60 %, ani z 60 a více procent za delší dobu.
Jak jsou ekoprodukty Interflonu doopravdy šetrné k životnímu prostředí?
Všechny ekologické výrobky Interflonu úspěšně splnily zkoušky OECD provedené v nezávislých laboratořích a jsou tudíž „snadno biologicky odbouratelné“. Soubory výsledků z těchto zkoušek jsou uvedeny v příslušných bezpečnostních listech.
Proč bychom měli volit výrobky s ekoznačkou?
Je to lepší jak pro lidi, tak pro životní prostředí. Výrobky jako Interflon Eco Lube H46, kterým byla udělena ekoznačka, prokázaly, že při svém používání snižují poškozování vodního a půdního prostředí, vedou ke snížení emisí CO2 a jsou bezpečnější pro pracovníky, kteří je používají, protože pocházejí většinou z obnovitelných rostlinných výchozích surovin.
Jiné výrobky Interflonu, včetně rozpouštědlového odmašťovacího prostředku Eco EM100+, také pocházejí téměř stoprocentně z obnovitelných výchozích látek. Pro takovéto výrobky však dosud v systému ekoznaček není definována žádná kategorie.
Bioakumulace – jak to je s Teflonem®?
K biologické akumulaci dochází, když nějaký organismus přijímá nějakou látku, jako je uniklý olej, vyšší rychlostí , než s jakou tento organismus tuto látku stravuje či vylučuje, i když jsou hladiny toxinu velmi nízké. Minerální oleje a většina aditiv, používaných v mazivech založených na minerálních olejích, se „bioakumulují“. Ale například Teflon® se nehromadí v živých organismech v tomto smyslu, poněvadž jeho částice jsou příliš velké, aby vstupovaly do buněčných struktur mikroorganismů.
Obnovitelné primární suroviny
Jsou to materiály, které byly během posledních 100 let živočišnými nebo rostlinnými produkty. Výrobky jako Interflon Eco Lube H46 ad Interflon Eco em100+ se skládají většinou z „obnovitelných primárních surovin".
Jsou eko-výrobky současně také „potravinářské“?
Ne. Eco products are safer for man and the envi-ronment and may be food grade at the same time, but not necessarily.
Jsou výrobky s ekoznačkou ve shodě se směrnicí RoHS?
Ano, všechny výrobky Interflonu, včetně „eko“ výrobků, jsou v shodě se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2002/95/ES ze dne 27. ledna 2003o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních.
